V pátek 1.července 2005 jsem byl s manželkou v rodných Ivančicích . Cestou jsem neodolal zastavit u „mého“ kamenného hříbku. Vždycky jsem ho viděl už ze silnice. Tentokrát jsem musel chvíli prolézat vysokou trávou a akáty, než jsem ho objevil. (foto 1 a 2). Když jsem slezl na silnici, byl jsem obalen kuličkami svízele, ale naplněn nostalgií.

Po návštěvě rodičů na hřbitově, kde jsem se setkal se spolužačkou Marcelkou Zedníčkovou (samozřejmě neznám její nynější jméno), jsem zajel k besedňáku. Udělal jsem několik fotek náměstí a nádvoří MěÚ, kde jsem chodil do první třídy a sjížděl z ochozu po hasičských hadicích.

Neodolal jsem a ač neohlášen jsem navštívil starostu a místostarostu. Přesto, že byl pátek kolem poledne, byl jsem přijat s nečekanou srdečností. Oba si našli čas se mnou posedět a popovídat, v duchu starého přátelství, i když jsme se dlouhá léta neviděli. Cítil jsem se opravdu jako „doma“ – mezi přáteli a byl jsem z toho dost naměkko.

Byl jsem rád, že jsem taky osobně poznal ing.Smutného – syna mého spolužáka – správce IIP, s kterým jsem dosud komunikoval jen přes net.

Chtěl jsem si ještě nafotit Ivančice, ale přišla bouřka a pršelo a pršelo……. Takže nezbylo než sednout do auta a vyrazit domů.

Přesto budu mít na tento den milou vzpomínku díky krásnému přijetí, jehož se mi v Ivančicích dostalo. Děkuji.

Srdcem stále vančák Jarek Glöckner

Několik fotek jsem umístil zde :